Román o samotě v kancelářích
„…Honeymanové se podařilo velmi dobře vykreslit lehce karikovaný svět osamělého člověka, který o životě za hranicí svého světa nic netuší...“
Antonín Mazáč – Letargie
„…Antonín Mazáč ve své románové prvotině jasně ukazuje, že česká detektivka po letech relativní “letargie” a útlumu opět začíná nabývat na síle a předkládá nám kousky, které se rozhodně vyplatí přečíst…“
Francouzská literární senzace
„…Kniha Čekání na Bojanglese má kromě humoru a bujarosti také velmi vzácnou noblesu, jemnost a dojemnou křehkost. Je to jeden nádherný poetický sen, který si i s opravdu těžkými starostmi ví rady bez běsnění a tragických citoslovcí…“
Příběh krásný, roztančený i smutný
„…Pětatřicetiletý francouzský spisovatel Olivier Bourdeaut ve své románové prvotině neotřelým stylem vystihl naivní dětský pohled na svět. Ačkoli má celý příběh melancholický nádech, dokáže autor z každé, byť sebedojemnější situace vykřesat jiskru něžného humoru. Dětský hrdina totiž chápe metaforická vyjádření a slovní hříčky dospělých doslovně…“
Francouzská literární senzace okouzluje
„…Čekání na Bojanglese je tanečním rytmem prodchnutou půvabnou exkurzí do francouzské literatury, které je u nás pomálu a rozhodně stojí za pozornost…“
Několik pohřbů a jeden samotář
„…Gaarder napsal přemýšlivý, ale nikoli bezvýchodný text o hloubkách samoty, o tom, jak je někdy těžké navazovat vztahy, o pramenech podivínství a touze každého z nás k někomu patřit…“
Kalfař vyslal českého hrdinu do vesmíru
„…V několika zahraničních kritikách je Kalfař přirovnán k autorovi Marťana Andymu Weireovi. Oba užívají obdobné metafory, totiž cesty do vesmíru jakožto most k absolutní osamělosti. V tématu osamělosti a myšlenkových pochodech člověka, který jí prochází, lze spatřovat ústřední sdělení knihy…“
Maestro
„…Maestrem si Tangen nastavil poměrně vysokou laťku, zejména pokud se i nadále hodlá přidržovat svého neparodického, ale zároveň konvence bořícího stylu…“
Kluk z kostek
„…Keith Stuart, vychází z vlastní zkušenosti, neboť jeho syn je autista. Proto bezchybně a autenticky popsal Alexovy pocity, jeho obavy, zmatek, vinu, pochopení i pokoru. Stuartův styl je čtivý a dokáže přesně vystihnout situaci do nejmenších detailů..."
Kostkovaná terapie
„..Keith Stuart nenapsal jen knihu o úskalích rodičovství, autismu a lásce, ale taky o odvaze žít tak, jak to sami cítíme. A i když happy endy bývají často obtížně uvěřitelné, tenhle patří k těm, které byste v životě klidně mohli zažít…“
