Mít život před sebou není vždycky nutně výhra, jak dobře ví i Momo, arabský kluk, který bydlí v šestém patře jednoho sešlého pařížského činžáku ve společné domácnosti s paní Růženkou a jejími svěřenci. Paní Růženka před lety pověsila

nejstarší řemeslo světa na hřebík a zřídila si tajnou školku pro děti žen, které „chodí za obživou“. Když na ni však dolehne stáří, přepadne ji nemoc a jde to s ní šmahem z kopce, a na Momovi, aby se o všechno postaral. Od roku 1975, kdy tento román poprvé vyšel, si získává srdce čtenářů drsným humanismem, pochopením pro těžkosti, ale i radosti a vnitřní sílu lidí, s nimiž se život rozhodně nemazlil. Plně po zásluze za něj Romain Gary skrytý pod pseudonymem Émile Ajar získal druhou Goncourtovu cenu. A podnes jej lze číst jako zprávu o tom, že soužití a vzájemná pomoc jsou z podstaty možné mezi všemi lidmi dobré vůle, bez ohledu na původ či náboženské vyznání.